Hlásky K a G | Logopedia

K i G vzniká na měkkém patře. Při vyslovování K je důležité, aby dítě otevřelo pusu, nechalo jazyk volně ležet na dolním patře (je možné i mírně zaklonit hlavu). Následně přidržíme špičku jazyka tak, aby se nemohla zvednout směrem nahoru. Když dítě vysloví T, TA, TE, TY, TO, TU, měla by se ozvat hláska K.

Pokud se ani po opakovaných pokusech nepodaří správně hlásku K vyslovit, tak je lepší vyhledat odborníka, logopeda. Možná se to nezdá, ale právě jednoduché hlásky se jen obtížně vysvětlují a učí, obzvlášť, pokud má již dítě nějaký špatný navyk.

S hláskou G je to obdobné jako s K. Výslovnost je stejná jen je potřeba vyslovovat hlasitěji.

Hláska K je neznělá narozdíl od zněloho G a často si dítě ovojí hlásku G osvojí samovolně ihned po natrénování hlásky K. 1.

Kobyla má kopyta,
po kamenech klopýtá.
Klape, klape kopyty,
je to klapot veliký.
Gusto, gusto, gustíku!
G je jak půl preclíku,
guma jako křížala,
g je tenká žížala.
Kdo ví, kdo ví, kdo to kope,
kdo to volá: gól já dal!
Je to Hugo – volá kluky,
s láká je na fotbal.
Kája koupí mouku, mák,
Kávu, veku, mléko pak.
Volá venku maminka,
kup k obědu kolínka.
Magda hezky maluje,
gumou trochu gumuje.
Magdo, Magdo negumuj,
gumu podej, nehubuj!
Kdopak fouká na fagot,
fugu nebo polku?
Gábina u bogónie,
fouká na pikolku.
U Katky je kakao,
u Pepíka káva.
K tomu vdolky,
koblihy maminka jim dává.
Máma Kubu houpá,
kuba jenom kouká.
Houpá Kubu, Kubíka,
koupí mu pak koníka.
Kapela jde okolo,
kluk má konev a kolo.
Konev klepe do kola,
to je také kapela.
Koulí Kája maličký,
do dolíčku kuličky.
Koulí koulí kuličku
Do malého dolíčku.
U potoka na buku,
někdo volá ku ku ku.
Není to kluk,
je to pták,
komu kuká, komupak?
víte jaký pták to je?
Kukačka se jmenuje.