Hláska Ř
Hlásku Ř odvodíme z hlásky R. Když dítě neumí správně vyslovit R pak není možné naučit jej správně vyslovit Ř. Jen výjimečně se stává, že začně používat nejdříve hlásku Ř a až potom hlásku R. Pokud tedy dítě neumí vyslovit R a ani Ř, je třeba začít nejdříve s trénovním R.
A jak na vyslovování Ř? Zuby se přitisknou k sobě a našpulí se rty. Následně se s citem a potichu vysloví R. Když s takto nastaevnými mluvidly dítě trochu přitlačí na vyslovované R, ozve se Ř. Dobré pak je hlásku Ř zkoušet rovnou ve slovech a celých básničkách.
-
Řeřicha, ředkev, křen a tuřín,
držte mě, držte, já dnes zuřím.
-
Řežu, řežu dříví,
až jsem celý křivý.
Řežu dříví z ořechu,
narovnám je pod střechu.
Řežu dříví na polínka,
vaří kaši Kateřinka.
-
Úhoříčku, úhoři,
jaké je to na moři?
Já byl nejdál, Jiříku,
jen v třeboňském rybníku.
-
To je křiku, to je nářku,
okřikněte naši Mařku.
Nač ten křik a nářek je?
Nám je třeba pokoje.
-
Jindřich se dře u dříví,
div si páteř nezkřiví.
Naříká si na dřinu,
má od dříví modřinu.
-
Skřivánci na nebi letěli,
slyšeli křepelku v jeteli.
-
Řežme dříví na polínka,
ať má čím topit maminka.
Řízy, řízy, říz.
-
Z komína se kouří,
večeře se vaří.
Kuchařka si přitom říká:
"Pro Mařenku, pro Jiříka,
i pro toho Řehoře,
co tam křičí na dvoře."
-
Kmotře Petře,
nepřepepři toho vepře.
Mám tři koně u Třeboně,
mám tři koně, hřebce,
kdo mé hřebce potřebuje,
ať si o ně řekne.
-
Jindřich si u pařízku
zadřel z dřeva velkou třísku.
Oldříšek má tříkolku,
předjel Mařku na dvorku.
-
Řehtá hříbě na nádvoří,
že ho kočí hladem moří.
Řehtá hříbě, hlavou třese,
řezanku mu kočí nese.
-
Březen, březen, za kamna vlezem.
-
Sází Jiřík, sází řepu.
Jak ji sází? Hezky v dřepu.
Sází řepu do řádek,
Jiřík má rád pořádek.
-
Řetěz leží u dveří,
ať ho Jiřík přeměří.
Přeměří a přetřese,
od těch dveří přenese.
-
Ondřejíčku, Ondřeji,
nesněz mámě celou lžičku,
dost je kaše na talíři,
najedí se ještě čtyři.
-
Byl jednou jeden Řek,
a ten mi řek,
abych mu řek,
kolik je v Řecku řeckých řek.
A já mu řek,
že nejsem Řek,
abych mu řek,
kolik je v Řecku řeckých řek.
-
Křepelička za keřem na své děti křepelala,
do keříčku k večeři křepelátka svolávala.
-
Mařenko, řekni Ř.
Neřeknu, vy by jste se mi řehtali.